Pověst

V místech, kde se dnes nachází obec Zhoř, v dávných dobách bujely jen křoviska a trní, které sloužily jako obydlí mnoha tchořům. Protože tchoři se rádi vydávají za potravou do kurníků, zuřivě řádili i v okolních osadách. Jednou se do statku ve vesnici Člupek zatoulal človíček odněkud z Orlických hor, který tvrdil, že umí tchoře chytat. Říkal, že by jejich řádění za vejci a drůbeží velmi rychle učinil konec. Když ho vesnický šafář prosil, aby jim tedy pomohl, udělal si v houští nad studánkou, kde byla později zbudována rychta, dřevěnou boudu a hned se pustil do práce. V krátkém čase pochytal několik set tchořů a obyvatelé okolních osad, zbaveni škůdců na svém majetku mu blahořečili. Pověst o dovedném človíčkovi se donesla až do Litomyšle k samotnému majiteli panství, který se rozhodl, že neužitečnou stráň, kdysi jen tchoři obývanou, mu daruje za jeho práci. Navíc mu vystavěl na své náklady na pusté stráni slušné obydlí, kterému sousedé na památku odchytu obtížných škůdců a jako upomínku na to, že majitel pocházel z hor, dali jméno Zhoř. Tento první usedlík byl také od majitele panství oproštěn od roboty. Založil si rodinu a postupně začal všechna křoví a houštiny mýtit a obracet na úrodnou půdu. Tak během časů povstala dnešní obec Zhoř. Zhoř – ves, kterou roku 1167 daroval jistý Michal Litomyšlskému klášteru.

Uvedenou pověst vypsal z obecní pamětní knihy z roku 1840 Josef Vavřina s dovětkem: Jak jsem prodal, tak jsem koupil.